Být či nebýt na rodičovské dovolené
Za pár dní oslavíme Davídkovy první narozeniny. Když si představím, že bych měla toho malého bezbranného tvorečka svěřit někomu jinému, i kdyby to měl být rodinný příslušník, je mi z toho úzko. Už naprosto chápu starý vtip, který říká, že domov důchodců je pomsta dětí rodičům za jesle. On to není vtip, je to svatá pravda! Já sama jsem byla od jednoho roku v jeslích. Vzhledem k tomu, že máma byla samoživitelka, tak asi jinou možnost neměla. Snažím se být tolerantní a respektovat názory ostatních, nesoudit jejich rozhodnutí, ale v tomhle případě to prostě nedokážu… to, že se máma rozhodne po půl roce vrátit do práce je sice její volba, ale co to dítě, které se najednou ocitne bez člověka, kterému věří, kterého miluje, je to též jeho volba??? Myslíte si, že by si to též vybralo? Jeho se bohužel nikdo nezeptá, co by chtělo…
Dneska jsem na hřišti potkala známou. Věděla jsem o ní, že šla po půlroce po porodu prvního syna zpět do práce, protože by přišla o „skvělé“ místo. O chlapečka se starala teta. Dnes už je to více jak čtyřletý klučina, který má ročního brášku. Tak jsem se ptala, zda je opět v práci a ona, že ne, protože ta firma, ve které pracovala, ukončila činnost! Když jsme se pak bavily o dětech, prohodila, že ten její starší syn je totálně nezvladatelný… asi tento odstavec nechám bez komentáře, jistě si každý uděláte svůj obrázek…
Snad jen tolik, první tři roky života, jsou ty nejdůležitější v našem životě. Jsme jako houba, absorbujeme do sebe vše. Je to období, kdy ještě nemáme „rozum“ a život prožíváme pomocí emocí a pokud tady v tom období něco selže, už nikdy to nepůjde napravit! Děti jsou tím, co do nich my vložíme. Můžete oponovat, že si z dětství, konkrétně z prvních tří let života pramálo pamatujete. To ovšem neznamená, že to není nikde uloženo. Naopak, je to tam, v našem podvědomí a chtě nechtě nás to ovlivňuje.
Proto vidíme kolem sebe tolik frustrovaných lidí, tolik násilí. A já jsem stoprocentně přesvědčena, že kdybychom se zabývali tím, jaké měli tito lidé dětství, odhalili bychom, že určitě nebylo radostné. Samozřejmě nemluvím hned o tom, že by tito lidé museli být, coby děti, zneužíváni, mučeni nebo něco podobného. Stačí třeba i to, že na ně neměli rodiče čas a věnovali se raději svému byznysu. Stejně tak ani ne všichni tito lidé musí být hned násilníci. Absenci lásky si můžeme kompenzovat i jinak, třeba honbou za penězi a kariérou, kdy se snažíme získat obdiv a lásku okolí a potažmo třeba i rodičů. Neustále se snažíme něco dokázat a svého štěstí dosáhnout skrze vnější svět. Ovšem opravdové štěstí musí vycházet zevnitř!
Nedávno jsem četla, že nespokojenost naší civilizace je způsobena tím, že nás matky nekojily. Když si ještě jednou pořádně uvědomíte slovo NE-spo-KOJENOST, tak Vám to docvakne! Většina z nás se narodila za komunismu, kdy kojení nebyla přikládána důležitost, naopak byly maminky zrazovány. Jakmile dítě nepřibíralo, najelo se na umělou výživu s argumentací, že má matka nehodnotné mléko. Jenže kojení není jen o mléce, jde vlastně o jakýsi způsob komunikace mezi maminkou a dítětem, jde o výměnu informací a tužíž má velký psychlogický význam. Jenže v té době ani nebylo podporováno, aby matky byly se svými dětmi. Hned po porodu nás sestřičky odvezly a nechaly nás plakat a plakat. Volali jsme mámu a ona, i kdyby sebevíc chtěla být s námi, nemohla! Nebyl nikdo, kdo by nás konejšil, nebyly ruce, které by nás pochovaly, láskyplný hlas, který by nás pohladil po duši. Jen srdcervoucí řev dalších miminek, která trpěla společně s námi. Nekonečné čekání, až hodiny ukáží, že už je čas, ukázat se mamince. Chvíle totálního blaha, totálního štěstí, protože miminka žijí tady a teď a věří, že už to tak bude napořád. Jenže ouvej, po kojení nás zase cizí ruce odtrhnout od milující maminky a nastane nekonečná prázdnota! A tak pořád dokola. A možná právě proto teď, už jako dospělí, stále na něco čekáme a vlastně ani nevíme, na co a jsme pořád NE-spo-KOJENÍ.
Samozřejmě, že každé dítě je jiné. Některé je dřív zralé a připravené na to, odtrhnout se na kus dne od rodičů a strávit čas ve školce s paní učitelkou a jinými dětmi. Některému to naopak trvá déle. Milé maminky, které jste šly dřív pracovat a opustily jste své malé děti, neberte to jako útok na Vás, určitě jste měly nějaký svůj dobrý důvod. Tímto článkem chci jen vyjádřit svůj pocit štěstí,
- že žiji v zemi, kde je umožněno, být se svým dítětem až do jeho čtyř let a ještě k tomu dostávat nějaké peníze, i když stále brbláme, jak je to málo!
- že mám doma takové zázemí, že nejsem nucena jít do práce dřív, abychom finančně přežili!
- že mohu trávit čas se svými dětmi, protože ten čas tak rychle letí a co to jsou tři roky v životě dospělého člověka?! Pracovat budu celý zbytek života, ale dětství mých dětí se už nikdy nevrátí!
Hodně spo-KOJENÝCH dětí tomuto světu, třeba by se stal lepším!
Denisa Legnerová Jandová
Vánoční přání
Vánoce je čas rozjímání. Je to čas, kdy dovolíme našemu lepšímu já vylézt z ulity a nemyslíme jen na sebe, ale na lidi kolem nás. Nemusí jít jen o naše příbuzné a přátele.
Denisa Legnerová Jandová
Náš sociální stát
myslíte si, že když budete do systému spravedlivě odvádět pojištění a daně, že se vám stát stejnou měrou odvděčí, až to budete nejvíc potřebovat... jste na velkém omylu, stát se na vás z vysoka...
Denisa Legnerová Jandová
Na skok ve Varech
52. mezinárodní filmový festival v Karlových Varech se pomalu a jistě chýlí ke svému konci a mezi českými celebritami platí, že kdo nebyl ve Varech, jakoby nebyl! Nejsem celebrita, ale taky jsem si tam alespoň na otočku zajela...
Denisa Legnerová Jandová
Den D
...alespoň tak prožívala většina prvňáčků dnešní den! Právě oni totiž dostali dnes své první vysvědčení! I pro ostatní žáky a studenty je to zřejmě významná událost a možná ještě více pro jejich rodiče.
Denisa Legnerová Jandová
Tak už to má za sebou...
Co čeká ostrov svobody po smrti jejího vůdce je jen ve hvězdách. Jedno je však jisté, se smrtí Fidela Castra už nikdy nebude Kuba, co bývala a to v každém slova smyslu.
Denisa Legnerová Jandová
Matka s vyplazeným jazykem
Vždy jsem byla dochvilný člověk. Raději o pět minut dřív než o minutu déle. Od té doby, co mám děti, mi čas opravdu příliš do karet nehraje. Nezáleží na tom, zda vstávám o hodinu nebo o dvě hodiny dříve, stejně stále nestíhám...
Denisa Legnerová Jandová
Rekonstrukce starého domu – část 2 – Historie domu
O rekonstrukci více než sto let starého domu od A. Chtělo by se mi říci do Z, ale to asi neklapne, protože i více než tři roky od koupě jsme stále v procesu a jak jsme si uvědomili, v procesu, který asi jen tak neskončí...
Denisa Legnerová Jandová
Šmoula Mrzout by řekl: "Nemám rád překvapení!"
Není překvapení jako překvapení. To, které mi uchystala má dobrá kamarádka k letošním narozeninám si asi budu pamatovat ještě hodně dlouho, ačkoli by možná bylo lepší rychle zapomenout.
Denisa Legnerová Jandová
Proč náš kocour o mužství přišel
Už je to tak. Má to chudák za sebou... Co? No přeci kastraci! Manžel to zatím netuší, naštěstí mé blogy moc nečte...
Denisa Legnerová Jandová
Pár tipů, jak být neOBLÍBENÝ
Internet se hemží zaručenými návody a radami, jak být takový a makový. Rozhodla jsem se přispět i já svou trochou do mlýna a připravila jsem si pro vás pár tipů, jak se stát neoblíbeným. A řeknu vám, v tom jsem fakt dobrá!
Denisa Legnerová Jandová
Rekonstrukce starého domu – část 1 – Rozhodnutí
O rekonstrukci více než sto let starého domu od A. Chtělo by se mi říci do Z, ale to asi neklapne, protože i více než tři roky od koupě jsme stále v procesu a jak jsme si uvědomili, v procesu, který asi jen tak neskončí...
Denisa Legnerová Jandová
Když zbyde pár zažloutlých fotografií...
...pár sto let starých zažloutlých fotografií z první světové války v Albánii a Bosně a Hercegovině, kde bojoval manžela pradědeček...
Denisa Legnerová Jandová
Co mě v poslední době rozpálilo doběla
Pomáhat a chránit, zni heslo jedné naší instituce. Prodej tvrdých drog by se možná mohl považovat za určitý druh pomoci, že?!
Denisa Legnerová Jandová
Jeden hot a druhý čehý aneb protiklady se prý přitahují
Hodiny fyziky sice nepatřily na škole k mým oblíbeným předmětům, ale mám pocit, že něco podobného tam zaznělo a tak na tom asi opravdu něco bude. Dle astrologie jsem panna, určité charakteristiky tohoto znamení na mne stoprocentně
Denisa Legnerová Jandová
Spánek a uspávání malých dětí
Na toto téma byla určitě napsána řada článků a je stále hodně rodičů, kteří hledají zaručený recept, jak si s tímto poradit. Po necelých šesti letech role matky dnes již dvou dětí, jsem došla zatím k jedinému závěru –
Denisa Legnerová Jandová
(Ne)obyčejné příběhy obyčejných lidí - Nelehký život dvojčat
Na základku se mnou do třídy chodila dvoje dvojčata, 2 kluci a 2 holky. Bráchové byli dvojvaječní a nebyli si příliš podobní – jeden měl tmavé oči a tmavé rovné vlasy, druhý byl plavý modroočko s loknami.
Denisa Legnerová Jandová
Měl to být takový normální „pohodový“ den
Den po oslavě synových třetích narozenin jsem si naordinovala pohodový den. Přeci jen měsíc před třetím porodem jsem už unavenější z jakékoli aktivity.
Denisa Legnerová Jandová
Jak přežít zimu ve zdraví a s úsměvem
Podíváme-li se z okna, tak to tak sice úplně nevypadá, ale astronomicky je zima v plném proudu. Ne, že bych zimu vyloženě neměla ráda. Ba naopak!
Denisa Legnerová Jandová
Otevřený dopis LIDLu
Sbírali jste též razítka za nákupy s tím, že dostanete jako poděkování vánoční dárek a nakonec Vám řekli - nože došly. Aneb jak z nás někteří prodejci dělají blbce...
Denisa Legnerová Jandová
(Ne)obyčejné lidské příběhy - Vejminkáři
Staříčci Vávrovi se rozhodli na sklonku svého života odkázat svůj domek v Českém ráji (roubenou chalupu s vejminkem a celkem velkým pozemkem) svému milovanému vnukovi Pavlovi, kterému bylo tou dobou 18 let.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 79
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 906x