Už zase skáčeme do kaluží

Také Vaše děti milují skákání do kaluží? I Vy jste to rádi dělali jako děti? Nemáte chuť to udělat občas i dnes coby dospělí? Rozeběhnout se a skočit a šplouch, voda vystříkne a schválně, komu nejvíc?

Nebo jste už tak „staří“, nejenže to pokládáte za dětinskost, dokonce to nedopřejete ani svým dětem a okřikujete je, zatímco objevují svět: „Neskákej tam, vždyť budeš špinavý, cožpak taky musíš udělat každou kravinu!? Co ty kalhoty?! Kdo to má prát?!“

Moje děti, hlavně tedy mladší syn, tohle prostě fakt milují! Když třeba ráno jdeme do místního kravína pro čerstvé mléko a je po dešti, tam je takový terén, kde je opravdu dost kaluží. Některé jsou hodně velké a on si v nich spokojeně běhá v holínkách. Běhá a skáče a voda stříká do všech světových stran. Když je ještě navíc sluníčko, stříkající se voda se leskne stejně tak krásně, jako radost v očích mého synka.

Domů vždy dorazíme celí špinaví a mokří, takže ráno vytažené čisté oblečení putuje po hodině hned do pračky! Automatická pračka, to je zázrak konce minulého století! Určitě ji dnes každý má doma. Mnozí už i susičku. Proč tedy vám tolik vadí, když se dítě zamaže? Vždyť to „pračka vypere“.

Staršího oblečení jsou dnes plné bazary a je to takřka za babku, vždyť nemusíme děti oblékat do drahého značkového. Já nakupuji téměř jen oblečení z druhé ruky, alespoň mě pak nemusí mrzet, když to děti roztrhnou nebo nevratně umažou. Vždycky mě fascinuje, když rodiče narvou své děti do nepohodlných džín. Nejsou snad tepláky příjemnější. No jo, jenže, co by tomu řekli lidi, že?! Vždyť děti jsou naše vizitka!!! Přeci nemůžou chodit jak hastroši a ještě k tomu špinavé! Mé děti chodí často špinavé, ač jim dávám každý den samozřejmě čisté oblečení, ale prostě objevují svět a to je spousta práce, určitě víc než zapnout denně jednu automatku.

Moje babička měla před více než padesáti lety dvě děti po roce. Rodina žila na venkově v prvním patře domu, kde nebyla voda ani kanalizace. Chodili ven na suchý záchod nebo děti doma na kýbl a vodu na jídlo, mytí i praní musela babička nosit po schodech v kbelíkách nahoru čistou, dolů špinavou. Prala třeba i 40 plen denně pro dvě své děti. Automatická pračka byla science fiction. V tomto případě plně chápu, že okřikovala své děti, aby se nezmazaly. Jenže doba se změnila, jen ty vzorce chování v nás zůstaly stále stejné.

Schválně se někdy na toto téma soustřeďte na dětském hřišti. Možná, že ani vy se nestačíte divit, kolik rodičů má problém, když se jejich děti náhodou trošku umažou. Co na to říct?! Snad jen, nechte své děti skákat do kaluží a zkuste to třeba spolu. Dovolte sami sobě, probudit veselé dítě, které ve vás dříme.