Mají děti povinnost se o své rodiče starat? Nemají spíš děti právo na svůj vlastní život? Cožpak si rodiče pořizují děti z důvodu, aby se o ně měl kdo postarat v budoucnu? Mají rodiče právo žádat po dětech za svou péči a výchovu něco zpět?
Dneska už jsem sama matkou, zároveň jsem ale stále dítětem svých rodičů. Tato skutečnost mi dovoluje vidět to z obou stran a možná jsem schopna, si na některé z mých otázek odpovědět...
Termín bezpodmínečná láska jsem ještě před pár lety neznala. Stejně jsem ani neznala ten úžasný pocit mateřské lásky. Cítit to, že své dítě miluji a budu za každých okolností a to jen proto, že je tu, na tomhle světě, aniž by pro mou lásku muselo něco konkrétního udělat, je nádherný pocit. Je to to nejčistší, nejpřirozenější a nejupřímnější. Pokud milujeme naše dítě nikoli opičí láskou, ale bezpodmínečnou láskou, budeme šťastní tehdy, pokud bude šťastné naše dítě. Bezpodmínečná láska znamená, že naše dítě budeme milovat, ať udělá cokoli, i to, co se nám třeba vůbec nelíbí, s čím nesouhlasíme (nemluvím teď o nějakých patologických činech).
Každopádně i díky tomu, že jsem sama rodič, zlepšil se vztah s mými vlastními rodiči. Uvědomila jsem si, že dělali při mé výchově to nejlepší, co mohli, ač se mi to mnohokrát nezdálo. Ano, dělali „chyby“, stejně tak je teď tu a tam dělám já. Ale člověk se stále učí. Jeden vesmírný zákon říká, že člověk vždy v danou chvíli dělá to nejlepší čeho je v rámci svých vnitřních dispozic a vnějším okolnostem schopen. Odpustila jsem sama v sobě nějaké domnělé křivdy a díky tomu je můj vztah k rodičům čistší. Jsou to mí jediní rodiče, žádné jiné nemám a pro mne to jsou ti nejlepší rodiče!!!
Díky svým dětem a času, který s nimi mohu trávit a díky lásce, kterou mohu cítit, pronikám ke svému pravému já, k tomu čistému, s čím se každý člověk rodí, ale co se během života zašlape někam hluboko pod povrch. Je to úžasný pocit poznávat skrze své děti sebe sama a uvědomovat si základní a důležité hodnoty našeho bytí. Děkuji Vám za to, moji chlapečkové!
Když jsem čekala druhé dítě, kladla jsem si otázku, jak budu schopná lásku rozdělit mezi dvě děti. Má kamarádka (paradoxně tatáž, co mi řekla větu v prvním odstavci;)) mi na to řekla: „Mateřská láska se nedělí, nýbrž násobí!“ Lépe to snad ani vyjádřit nejde a mohu potvrdit, že to stoprocentně platí!