Advent a generální úklid

Nedávno mne na jednom komunikačním serveru zaujala ryze dámská (většinou šlo o maminky malých dětí) diskuze týkající se předvánočního úklidu. Maminky tam debatovaly, jak se zbavit té a té špíny, jaký prostředek na co použít apod. Nedalo mi to a taky jsem přidala svůj příspěvek:

 já dělám generální úklid každý den/večer a je mi to stejně k ničemu, neb je tam hned druhý den znovu borčus... okna myji téměř každý měsíc, stejně jsou hned druhý den zapatlaná od ručiček... povlečení měním co čtrnáct dní... nedávno jsem někde četla, že nemít děti, byla by naše peněženka plná, náš byt by byl krásně uklizený, ale naše srdce by byla prázdná... aneb bordel v bytě, spokojený dítě... akorát já jsem občas zralá na Kosmonosy... (pozn.v nedalekých Kosmonosích je nemocnice pro duševně choré, nebo-li blázinec)

Nemyslete si, taky mám ráda pořádek!!! Jsem z rodiny, kde se považovalo za nemyslitelné neudělat před Vánoci generální úklid – okna, záclony, čisté povlečení, čištění koberců, vnitřky všech skříní, polic, poliček, obývákové stěny i kuchyňské linky, sporák, prostě takové ty věci, které člověk za běžného provozu nestíhá.

Už od malička jsem byla vycvičená k pořádkumilovnosti a vlastně to mám i díky slunečnímu znamení Panny tak trochu v krvi. Vzpomínám, jak mamka s vyplazeným jazykem do noci gruntovala, aby měla na Vánoce všechno čisté. Ale jinak si nevzpomínám, že by ji advent jako takový nějak bral. Že by třeba duchovně rozjímala na nějakém koncertě, zapaloval svíčky apod. Spíš lítala po obchodech a sháněla dárky a pak zase jídlo, aby bylo na stole všechno, co kdo má rád – klobásy, rybí řízky, vepřové řízky, salát, chlebíčky a dříve to člověk musel vystát něco front;)

No a pak přijde konečně ten vytoužený den D, kdy ta honička kulminuje a večer vyvrcholí u štědrovečerního stolu a následně pak u stromečku. Zbyde halda špinavého nádobí a kupa zmačkaného vánočního papíru. Pamatuji, že když jsem byla malá, vždycky jsme ten méně pomačkaný papír nechávali a další rok.

Tady nemůžu vynechat takovou rodinou raritu mého někdejšího přítele Jiřího, kdy po štědrovečerní večeři nechodí rovnou ke stromečku, ale nejprve společně umyjí nádobí. Tak oproti téhle úchylce je moje rodina ještě normální. Strašně ho to štvalo a tak jsem ho trochu popíchla, ať to prostě udělají jinak. A opravdu, ten rok, když mělo dojít na mytí nádobí, vznesl požadavek, zda by se to nemohlo udělat prostě třeba až druhý den. A víte, jak to dopadlo?! Všichni nadšeně souhlasili, že je to skvělý nápad!!!

Teď už mám svoji rodinu, převzala jsem štafetu a jsem už několikátý rok já tou, na které všechno leží. Před dvěma lety (byla jsem tou dobou v 6. měsíci těhotenství) jsem ten předvánoční marathon nějak nezvládla a po docela úspěšné finiši u vánoční večeře a následně u stromečku, jsem ještě ten večer skončila s angínou na pohotovosti. Manžel dopadl podobně. A to jsme se z toho pak dostávali dobré tři měsíce. Dobře mi tak! Kdo si co naloží, nechť si to sám i odnese. Prostě jsem chtěla mít vše „dokonalé“! Čisto, navařeno, napečeno… ono s dvouletým dítětem a bříškem to sice šlo, ale za jakou cenu.

Loni jsem si prostě řekla, že to chci jinak!

Vánoční dárky jsem postupně nakupovala už od léta. I přes nevůli manžela jsem si pozvala paní na úklid. Cukroví už několikátým rokem peču během jednoho víkendu s mou kamarádkou, takže je to spíš zábava. Vánoční stromeček ustrojil manžel. Zaúkolovala jsem babičky, aby s sebou ke štědrovečerní večeři něco donesly. Já jako paní domu jsem si s předstihem jednoho dne udělala bramborový salát a v den D jsem už dělala jen takové maličkosti a spíš jsem si ten den užívala a řeknu Vám, bylo to fajn!

Manželova rodina má takovou svou tradici, která se dědí už několikátou generaci: Na štědrý den obědvají tzv. brambory na bouchačku. To pečete v troubě třeba i tři hodiny brambory ve slupce. Necháte je tam tak dlouho, dokud nemají krásnou kůrčičku. Na stůl rozprostřete staré noviny, na ně vysypete trochu soli a položíte upečené brambory. Do každé brambory pěstí bouchnete (proto brambory na bouchačku) a pak je jíte se solí a s máslem. Je to největší mňamka celých Vánoc. Minimálně Vás poté nebolí břicho. Jo a je nutné to zapíjet mlékem, aby to bylo úplné. Ten den se manžel hrdě hlásí k mytí nádobí. Po obědě totiž zmuchlá noviny do kuličky a hodí je do koše. Tolik jsme si toto jídlo oblíbili, že si děláme „vánoce“ občas i během roku.

Co se dárků týče. Snažím se každoročně prosadit jejich minimalizaci. Zatím marněL Jakoby se babičky předháněly, která jich dá víc. Manžel také rád dává a dostává, takže i on dopoledne 24.12. vyrazí na nákupy a hodí bezhlavě do košíku, co právě vidí.  Minulé roky byla těch dárků taková záplava, že to Tadeáška po pár dárcích už ani nebavilo rozbalovat. Přijde mi, že generace našich rodičů, která žila v době, kdy jednak nebylo moc peněz a zároveň ani nebylo nic moc na trhu, potřebují tento nedostatek eliminovat nyní. Jednou jsem přišla s návrhem, že bychom mohli losovat mezi dospělými, kdo koho obdaruje. Bylo by to tajné a limit by byl třeba 100,- za dárek a chtělo by to nějakou srandu. S úspěchem se to bohužel zatím nesetkalo…Nejsem proti dárkům obecně, ale nic by se nemělo přehánět. Loni si Tadeášek moc přál prodavačskou kasu. Shodou okolností to byl první dárek, který si rozbalil. Byl tak šťastný. Vydržel by si s ní hrát celý večer. Do rozbalování dalších dárků jsme ho spíš museli nutit.

Když jsem tento pátek chtěla udělat běžný předvíkendový nákup, trochu jsem se zhrozila. Zaparkovat se mi po pár minutách okružní jízdy po parkoviště podařilo, pracně jsem vyndala děti z autosedaček, sehnala košík a vešla do jámy lvové. Když jsem to uvnitř viděla, udělalo se mi fyzicky tak zle, že jsem se na podpatku otočila, košík dala jiným dychtivým konzumentům, děti pracně zapásala do autosedaček a vyčkala si frontu na výjezd z parkoviště a jela se nadýchat čerstvého vzduchu s nepořízenou.

Vůbec se letos vyhýbám těm drastickým hromadným akcím rozsvěcení stromu, mikulášského odpoledne na náměstí apod. Místo aby mne takové události těšily, berou mi mou energii. Zato mne těšilo uvázat si svůj vlastní adventní věnec. Stejně tak si vyrobit náš vlastní Betlém. S dětmi jsme též pekly a zdobily perníčky. Tento víkend jsme s kamarádkou měly tradiční pečící víkend, kdy jsme stihly nejen podrbat, ale i upéct dobré cukroví.

Souhlasím s generálním úklidem, ale hlavně s tím v našich hlavách. Raději si zazpívejme koledy a buďme šťastní za to, co máme. A řeknu Vám, na co se nejvíc těším z letošních Vánoc – na brambory na bouchačku a na rozzářené oči mých dětí, až uvidí na stromečku prskavky a pod ním dárek, který si přály. A myslím, že jim bude naprosto šumák, zda budou umytá okna nebo ne.