Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Spánek a uspávání malých dětí

11. 04. 2016 9:02:25
Na toto téma byla určitě napsána řada článků a je stále hodně rodičů, kteří hledají zaručený recept, jak si s tímto poradit. Po necelých šesti letech role matky dnes již dvou dětí, jsem došla zatím k jedinému závěru –

neposlouchejte okolí, řiďte se jen a jen sama sebou. Což samozřejmě neznamená, že si člověk nemůže přečíst, jak k tomu přistupují jiní.

Každopádně ještě dodnes mám v živé paměti cenné rady zkušených matek - mé mamky a babičky, které říkaly: „Hlavně si to dítě neber do postele, ještě ho zalehneš!“ No a co hůř, taky by si na to mohlo zvyknout a vyžadovat to stále, že?!

Když se žena prvně stává matkou, většinou má vše pilně načtené, nastudované a rozhodně věří všem a všemu, jen ne sobě!

Takže naše první dítko mělo pečlivě připravenou postýlku s hračkami, aby nemělo pocit, že je samo. Do postele jsme si ho brali na chvíli jen ráno.

Deset měsíců bezesných nocí naplněných opakujícím se kojením a přebalováním bylo hodně náročných. Malý vetřelec, kterého jsme si sice přáli, ale na jehož příchod se zkrátka nejde připravit. Člověk si neuvědomí, co to obnáší, dokud není miminko na světě. Uzurpuje si váš čas a to stoprocentně. Jste zvyklí věnovat se jen a jen sobě a najednou vám zbývá sotva pár minut vyčistit si zuby a dojít na toaletu.

Po těchto krušných deseti měsících se mi zdálo, že jeho spánkový režim je čím dál tím horší a on se budil co hodinu na kojení. Občas jsem si připadala jak v koncentráku, kdy při pokusech na lidech budili vězně a zkoumali, co to s jejich organismem udělá. Já jsem díky nevyspání zhubla na 46 kg a byla jsem neskutečně vzteklá a odnášel to jen a jen syn. I z toho důvodu jsem si jednoho krásného dne řekla: „A dost!“

Brouzdala jsem internetem, až mi do zorného pole padla tzv. Estvillova medota uspávání, respektive nechat dítě systematicky vyřvat. Tato metoda má přesný časový řád a z dnešního pohledu mi přijde hodně drsná, až drastická, ale musím uznat, že zafungovala. Tehdy jsem za ni byla vděčná, s dnešním rozumem bych ji už pravděpodobně nepoužila.

Syn sice po několika dnech začal usínat sám a dokonce spal celou noc, ale myslím, že jsme v něm asi něco zlomili, možná víru v to, že není sám, že jsme tu my, rodiče, připraveni za ním stát v každém případě.

Dnes bych asi víc zapojila manžela či babičky na hlídání, abych se já mohla vyspat třeba i přes den, nebo bych se nesnažila za každou cenu být dokonalou ženou, která má uvařeno, uklizeno, vedle toho při mateřské ještě částečně doma pracuje, kdykoli dítě přes den usne. Spíš jsem se měla jít natáhnout s ním. Ale čas nelze vrátit, lze se jen a jen ponaučit.

Mladšího syna jsem kojila do jeho 2,5 let, kdy se po celou tu dobu budil třeba i pětkrát za noc na jídlo. I tehdy jsem zhubla na 46 kg, ale jakoby se to tělo naučilo a už mu to nepřišlo až tak divné, najednou mi šest hodin zpřetrhaného spánku stačilo.

Druhý syn spal od začátku s námi v posteli. Když to ten starší viděl, samozřejmě mu to bylo líto a tvrdě naučený systém, kdy usínal sám ve svém pokojíčku po přečtení pohádky, začal kolabovat. Takže s námi najednou spalo v posteli ne jedno dítě, ale děti dvě a je to tak dodneška a mně to přijde najednou naprosto přirozené. Stačí podívat se na zvířata v přírodě, nebo na domorodé kmeny, které žijí v souladu s přírodou, jak spí společně a to nejen z důvodu, že se zahřívají, ale mohou díky tomu spolu souznit, napojit se na sebe a být sobě blíž. To jen naše civilizace se rozhodla, že budeme naše potomky od sebe oddělovat a to z pohodlnosti a možná i s přesvědčením, že tak je to správné.

Je paradoxní, že učíme naše děti tomu, aby spaly samy a přesto ani my nechceme sami spát. Cožpak si nehledáme partnera i z toho důvodu, aby s námi někdo usínal a abychom se vedle někoho probouzeli?

A to, že musím děti uspávat pohádkou si neužívají jen oni. Rozhodně to nepovažuji za nepříjemnou povinnost, která by mě otravovala, nýbrž i pro mě je to krásný rituál a chvíle, kdy si mohu po celém dni vydechnout, zastavit se se svými milovanými dětmi a plně se jim věnovat.

Já osobně nemám sebemenší pocit, že by mě spánek s dětmi v jednom pokoji nějak omezoval a to ani co se týče intimní oblasti. Cožpak musí manželé spolu souložit jen v noci v ložnici? Je přeci spousty jiných zajímavých míst a možností. Čímž tedy ale netvrdím, že by se sexuální život partnerů po narození dětí nezměnil, to v každém případně, rozhodně nemůžete "vždy a všude".

Manžel sice občas utrousí poznámku na naše spolunocležníky, hlavně před svými kamarády. Myslí si, že kdyby přiznal, že mu to nevadí, že by byl za blbce. Ale já vím, že on stejně jako já si uvědomuje, že s námi do patnácti let v jedné posteli spát nebudou a budeme to nejspíš my, komu se ještě bude stýskat.

Btw. důkazem, že společný spánek s dětmi nenarušil náš intimní život budiž to, že za měsíc nás čeká další přírůstek nejen do našeho života, ale i do naší ložnice.

Autor: Denisa Legnerová Jandová | pondělí 11.4.2016 9:02 | karma článku: 14.55 | přečteno: 516x

Další články blogera

Denisa Legnerová Jandová

Náš sociální stát

myslíte si, že když budete do systému spravedlivě odvádět pojištění a daně, že se vám stát stejnou měrou odvděčí, až to budete nejvíc potřebovat... jste na velkém omylu, stát se na vás z vysoka...

17.7.2017 v 8:16 | Karma článku: 33.43 | Přečteno: 921 |

Denisa Legnerová Jandová

Na skok ve Varech

52. mezinárodní filmový festival v Karlových Varech se pomalu a jistě chýlí ke svému konci a mezi českými celebritami platí, že kdo nebyl ve Varech, jakoby nebyl! Nejsem celebrita, ale taky jsem si tam alespoň na otočku zajela...

6.7.2017 v 8:42 | Karma článku: 8.62 | Přečteno: 322 |

Denisa Legnerová Jandová

Den D

...alespoň tak prožívala většina prvňáčků dnešní den! Právě oni totiž dostali dnes své první vysvědčení! I pro ostatní žáky a studenty je to zřejmě významná událost a možná ještě více pro jejich rodiče.

31.1.2017 v 22:51 | Karma článku: 7.32 | Přečteno: 206 |

Denisa Legnerová Jandová

Tak už to má za sebou...

Co čeká ostrov svobody po smrti jejího vůdce je jen ve hvězdách. Jedno je však jisté, se smrtí Fidela Castra už nikdy nebude Kuba, co bývala a to v každém slova smyslu.

2.12.2016 v 22:44 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 275 |

Další články z rubriky Ona

Bohunka Jakubcová

Jak se... odvážila a přišla tě zachránit

"Čekám tě." "Přijď, prosím." "Nenech mne prosit." "Potřebuji tě." "Miluji tě." "Chci tě." "Toužím po tobě." Další a další papírky v její schránce. Malé papírky, opálené ohněm, jak romantické. Začala uvažovat, že přijde.

22.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 5.08 | Přečteno: 208 | Diskuse

Ivana Lance

Pracovní nabídka

Sestsettrojka zastavila před naším třináctiposchodˇovým věžákem. Dva muži v oblecích, kravatě a naleštěných polobotkách vystoupili z auta na naši pověstnou blátivou vozovku. Vyjeli do sedmého patra a zazvonili na zvonek.

21.11.2017 v 23:51 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 349 | Diskuse

Jitka Štanclová

Hurá na bráchu !

Bráním se dojetí, dneska už potřetí, na školní doby vzpomínám ...tak tuto písničku od Vaška Neckáře si dnes broukám už od rána. A přitom vzpomenu na bráchu.

21.11.2017 v 14:38 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 317 | Diskuse

Radka Svobodová

Být hodný se nevyplácí

Slovo „hodný“ už podle názvu napovídá, že se jedná o hodnotu člověka. Podle našich destruktivních vzorců, je člověk hoden lásky, chvály a uznání, jen za určitých podmínek.

21.11.2017 v 12:15 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 881 | Diskuse

Hanka Lukavská

O pejskovi, pacičce, slaboduchých výmluvách a statečném opraváři praček

Pravdivý příběh o ženě, které se rozbila pračka a o mužích, se kterými to musela řešit. Věnováno všem ženám, které by se v příběhu mohly poznat. A mužům, protože by ty poznané ženy mohli třeba pochopit.

21.11.2017 v 8:06 | Karma článku: 17.39 | Přečteno: 619 | Diskuse
Počet článků 78 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 841

...normálně nenormální ženská...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.