Co mě v poslední době rozpálilo doběla

Pomáhat a chránit, zni heslo jedné naší instituce. Prodej tvrdých drog by se možná mohl považovat za určitý druh pomoci, že?!

To, že se jeden můj dobrý kamarád zapletl s tvrdými drogami jsem věděla už nějaký ten pátek. Neodsoudila jsem ho a nikdy předtím jsem se ani nevyptávala na žádné podrobnosti. O důvodech, proč s drogami začal, mohu tedy jen a jen spekulovat. Rodiče ho měli již, na tu dobu, v pozdním věku a tatínek zemřel, když mu bylo asi devět let. Vyrůstal v lukrativní části Prahy mezi bohatými dětičkami a tam patřily zřejmě drogy k povinnosti. Každý může uklouznout, důležité je, že se mu podařilo vstát. Nyní má ženu a dítě, snaží být dobrým manželem a tátou, ale občas se o slovo přihlásí následky jeho někdejší závislosti na drogách, deprese.

Nedávno jsem se na to téma dostali a stále se nemůžu vzpamatovat z šoku, který jsem zažila. Potvrdil mi totiž, že drogy mu prodával jeho "kamarád" policajt. Ale pozor, není to žádný řadový policista, nýbrž člověk z pražské kriminálky. A taky nejde o drogy typu marihuana, ale o skutečně tvrdé drogy.

Člověk, co si roky hrál na kámoše a místo, aby mu podal pomocnou ruku a vytáhl ho z bryndy, tak se na něm ještě obohacoval. Člověk, který se rozhodl, že bude pomáhat a chránit a místo toho prodává drogy. Člověk, kterého platíme z našich daní. Člověk, který si odpracuje pár let a pak bude dostávat doživotní rentu opět z našich peněz!!! Člověk, který parazituje na neštěstí jiných, třeba i dětí... 

O tom, že právě policisté jsou největší hajzlové se tradují zvěsti, ale prvně jsem se s tím setkala takhle blízko, toho dotyčného samozřejmě osobně znám. Jen se stále z toho ne a ne vzpamatovat, ani z toho, jak jsem ještě ve svých letech naivní... Nemůžu říct víc, než: "Chce se mi blejt, velebnosti!"